Víme, jak se Jarda naučil bruslení. Pro jeho dlouhý a elegantní skluz ho dokonce chtěli do krasobruslení. Poznali jsme, jaký má cit pro hru a prostorové vidění i jak získal pevnost a sílu. I jemu samotnému se tehdy zdálo, že víc už ani nežádá.
,,Bruslení bylo všechno, co jsem v té době potřeboval. Mám nohy daleko od sebe a tím pádem i dobrou stabilitu, takže jsem se vždy na nich udržel, i když se mě soupeř snažil zastavit všemi způsoby.
Pravidelným cvičením jsem získal velkou sílu v nohou a tím pádem i rychlost. Rozhodoval jsem zápasy a celé mužstvo hrálo na mě.
Ale kde si osvojil svou dominanci, jak a kde se rodil střelec stovek gólů? Spíše tisíců, pokud bychom započetli i mládežnické kategorie.
Vždyť v raném věku i v čase žákovského a dorosteneckého zrání odehrál turnaje, které měnil ve svou střeleckou hitparádu. Starší trenéři i Jaromírovi vrstevníci pamatují víkendy, v nichž dokázal soupeřům nasázet deset, patnáct i dvě desítky branek! Jarda oslavil sedmé narozeniny a krátce nato nastřílel na kladenském turnaji druhých tříd šestnáct branek. V dresu domácích doslova pokořil Spartu, když jí vsítil všechny čtyři góly.
Jsem útočník a ten musí dávat góly, jako by uvažoval. Ač mu to tam padalo, jak s oblibou říkají hokejisté, Jarda i se značnými gólovými účty spokojen zřejmě nebyl. A tak se zejména od svých třinácti čtrnácti věnuje střelbě ještě daleko intenzivněji jak na trénincích, tak i doma, a to především o velkých prázdninách. Branku se starými tenisovými sítěmi mu podle přesných hokejových rozměrů svařil táta.
,,Postavil ji na zahradu, na zeď pověsil staré plachty, aby to nelítalo pryč a puk neotloukal omítku, a sehnal také desku, z níž jsem střílel. Byla z umělé hmoty velikosti 3x1,7 metru a puk po ní pěkně klouzal," líčí letní kanonádu. ,,Ráno jsem vstal, udělal předepsanou dávku dřepů, nějaké kliky a shyby a šel na zahradu střílet. Vypálil jsem tak pět set střel a šel zase zpátky cvičit. Po nějaké chvíli jsem se pak opět na zahradu vrátil. Hodně mě to bavilo, zvláště když jsem si dal cíl, že musím trefit nějaký kout v brance. Vydržel jsem pálit tak dlouho, dokud se mi to nepovedlo."
Nepopsatelný pocit štěstí málem vystřídaly slzy. Kdyby je Jaromír nezadržel, mohly tryskat jako nepříliš daleké Niagarské vodopády. Je někde vysoko nad Pittsburghem, hledí na Civic Arenu, svůj příští hokejový domov, a náhle si uvědomí, že dává sbohem Hnidousům a Kladnu, rodině, kamarádům a vůbec svému já, jímž doposud žil. Vždyť důvěrně znal pouze rodiče, k nimž byl připoután takřka pupeční šňůrou, vždy se k nim navracel ze školy a zimáku, ale teď tady, v docela cizím městě, bude sám.
Snad i proto padne v první fázi volba na bydlení v české rodině u manželů Němcových. Jaromír nalezne svůj nový domov na krajanském večírku, který připravil sám Craig Patrick. Bylo až dojemné, jak o svůj klenot pečoval. Známka, že se od něj mnohé očekává.
,,Na té párty se stala ještě jedna mimořádné věc," líčí Jaromír poprask, který nastal. ,,Přišel někdo, koho nikdo nečekal. Mario Lemieux."
Tady vidíme, jak byl Patrickův scénář dokonalý.
,,Mario totiž nikdy nikam nechodí, vyhýbá se publicitě a většinu času tráví doma s Natálií."
A teď se superstar Penguins najednou objeví se svou snoubenkou na večírku, kde převládají hráči s manželkami, nevídané a nečekané, aby navštívil párty k uvítání osmnáctiletého hokejisty z Československa. Mario přijde ke svému příštímu parťákovi, podá mu ruku a řekne:
,,Pokud budeš něco potřebovat, vždycky se na mně obrať. Já jsem byl ve stejné situaci jako ty, když jsem přišel do Pittsburghu, bylo mi jako tobě a uměl jsem jen francouzsky. A dodnes si pamatuji, jak to pro mě bylo těžké. Takže se ničeho neboj, já ty problémy dobře znám a vím, jak ti je. Jsem připraven ti kdykoliv pomoci."
